Nacistické experimenty prováděné na lidech
Pokusy na dvojčatech
Nejznámější a nejkrutější experiment jejímž hlavním představitelem je Josef Mengele. Prováděl pokusy od roku 1943-1944 téměř na 1 500 párech vězněných dvojčat v Osvětimi. Asi 200 osob z toho přežilo. Byli to genetické pokusy na dvojčatech, která byla uspořádaná dle věku a pohlaví a po dobu experimentu držena v kasárnách. Dvojčatům byly například do očí vpichovány injekce pro změnu barvy, a dokonce byla sešívána, aby vznikla "siamská dvojčata" .
Experiment transplantací svalů, kostí a nervů
Od září 1942 do prosince 1943 byli prováděny pokusy v koncentračním táboře Ravensbrück v zájmu německých ozbrojených sil.
Pokusy zmrazení
V roce 1941 provádělo Luftwaffe pokusy se záměrem objevit prostředky na prevenci a léčbu podchlazení. Jedna studie nutila subjekty, aby vydržely v nádrži ledové vody až pět hodin.
Číslo pokusu | Teplota vody | Teplota těla po vytáhnutí z vody | Teplota mrtvého těla | Čas strávený ve vodě | Čas smrti |
---|---|---|---|---|---|
5 | 5.2 °C | 27.7 °C | 27.7 °C | 66' | 66' |
13 | 6° | 29.2° | 29.2° | 80' | 87' |
14 | 4° | 27.8° | 27.5° | 95' | |
16 | 4° | 28.7° | 26° | 60' | 74' |
23 | 4.5° | 27.8° | 25.7° | 57' | 65' |
25 | 4.5° | 27.8° | 26.6° | 51' | 65' |
4.2° | 26.7° | 25.9° | 53' | 53' |
Další studie umístila nahé vězně na několik hodin ven na vzduch o teplotě −6 °C. Kromě zkoumání fyzických jevů také experimentátoři vyhodnocovali různé metody znovu zahřátí přeživších.
Pokusy s malárií
Od února 1942 do dubna 1945 byly prováděny experimenty v koncentračním táboře Dachau k prověření očkování na léčbu malárie. Zdraví vězni byli infikováni komáry nebo injekcemi s výtažky mukózních žláz samiček komárů. Po nakažení byly na vězních testovány různé léky a zkoumána jejich účinnost. Na tyto pokusy bylo použito více než 1 000 lidí a více než polovina jich na následky zemřela.
Pokusy s mořskou vodou
Od července do září 1944 byly prováděny experimenty v koncentračním táboře Dachau. Zkoumali tam různé metody, jak přeměnit mořskou voduna pitnou. Například 90 Romůtrpělo nedostatkem potravy a dostávalo k pití jen mořskou vodu od Dr. Hanse Eppingera. Byli tak dehydrovaní, že olizovali čerstvě setřené podlahy, aby se dostali k pitné vodě.
Pokusy se sulfonamidy
Od července 1942 do září 1943 byly prováděny experimenty se sulfonamidy(syntetickými antimikrobiálními látkami) v Ravensbrücku, aby se zjistila jejich účinnost.[16] Poranění byla infikována bakteriemi , jako jsou Streptokok, Clostridium perfringens a Clostridium tetani. Oběh krve byl přerušen svázáním krevních cév na obou koncích rány, aby byl vytvořen stav podobný tomu na bojišti. Infekce byla léčena sulfonamidy a dalšími látkami, aby se prozkoumala jejich účinnost.
Pokusy s hořčičným plynem (Yperitem)
Od září 1939 do dubna 1945 bylo prováděno mnoho experimentů v koncentračních táborech v Sachsenhasenu, Natzweileru a dalších, aby se přišlo na nejúčinnější léčbu ran způsobených yperitem. Testované subjekty byly záměrně vystaveny hořčičného plynu a dalším látkami (např. Lewisitu) a utrpěly tak vážné popáleniny. Rány obětí pak byly testovány, aby se přišlo na to, jak nejefektněji popáleniny od hořčičného plynu zacelit.
Pokusy se sterilizací
Zákon o prevenci geneticky vadných potomků byl schválen 14. července 1933. Zlegalizoval nedobrovolnou sterilizaci osob s onemocněním, které bylo dědičné: schizofrenie, alkoholová závislost, šílenství, slepota, hluchota a fyzické deformace (postižení a tělesně postižení). Do dvou let bylo sterilizováno 1% obyvatel mezi 17–24 lety. Do 4 let bylo sterilizováno 300 000 pacientů. Cílem experimentů bylo vyvinout takovou metodu sterilizace, která by mohla být použita ke sterilizaci miliónů lidí a zabrala by minimum času a úsilí. Pokusy byly prováděny pomocí rentgenového záření, chirurgie a různých léků. Byly sterilizovány miliony obětí. Kromě těchto pokusů sterilizovala nacistická vláda 400 000 lidí v rámci svého programu nucené sterilizace. Nitroděložní injekce, o kterých se spekulovalo, že obsahují jód a dusičnan stříbrný, byly úspěšné, avšak měly nežádoucí účinky, jako bylo krvácení z pochvy, silné bolesti břicha a rakovina děložního čípku. Oblíbenou volbou sterilizace se tedy stala radiační léčba. V důsledku určitého množství ozáření nebyl člověk schopný vyprodukovat vajíčka nebo spermie. Záření bylo prováděno prostřednictvím podvodu. Vězni byli přivedeni do místnosti, kde vyplnili formuláře, což trvalo asi 2–3 minuty. Během té doby byla podávána „radiační léčba“, a tak byli vězni zcela neplodní, aniž by o tom věděli. Mnoho jich utrpělo těžké popáleniny. (Tyto experimenty byli prováděny za účelem, aby se chromí a tělesně postižení lidé už nerodili).
Pokusy s jedy
Od prosince 1943 do října 1944 byly prováděny pokusy s jedy v koncentračním táboře Buchenwald, aby se prozkoumala působnost různých jedů. Tyto jedy byly tajně podávány pokusným lidem v potravě. Oběti zemřely v důsledku otravy, nebo byly okamžitě zabity a podrobeny pitvě. V září 1944 byly stříleny jedovatými náboji, trpěly a často zemřely.
Pokusy se zápalnými bombami
Asi od listopadu 1943 do ledna 1944 byly prováděny pokusy v koncentračním táboře Buchenwald, aby se otestoval vliv různých farmaceutických přípravků na popáleniny fosforem. Tyto popáleniny byly způsobeny vězňům fosforem ze zápalných bomb.
Výškové pokusy
Počátkem roku 1942 byli použiti vězni v koncentračním táboře Dachau Sigmundem Rascherem k experimentům, které měly pomoc německým pilotům, kteří se museli katapultovat ve vysokých nadmořských výškách. Nízkotlaková komora obsahující tyto vězně byla použita k simulaci podmínek v nadmořských výškách až 20 000 m. Říkalo se, že Rascher prováděl vivisekce na mozcích obětí, které přežily počáteční experiment. 80 z 200 lidí zemřelo přímo a ostatní byli popraveni.
Co jsme si vzali do dnešní doby?
Ne-humální zacházení s pacienty, nevhodné podmínky a životu nebezpečná chemie...
Jediné co je plusem do dnešní doby je to, že se ve většině těchto pokusů už umíme orientovat a víme jejich následky, takže jej nemusíme už prokazovat, nebo testovat.
Zdroj: Wikipedia